Hrady a zámky


 

 

BLANSEK
V samém srdci Moravského krasu, na vysoké ostrožně nad Pustým žlebem naproti místu, kde z podzemí vytéká říčka Punkva a dnes se zde nachází vchod do Punkevních jeskyní, stával před staletími mocný hrad Blansek, ze kterého zbyla jen zřícenina. Jeho vznik lze datovat do poloviny 13. století, kdy se stal správním střediskem lenního statku olomouckého biskupství. První písemná zpráva o Blanseku pochází z roku 1267, kdy jej držel biskup Bruno ze Šaumburku, který byl významnou postavou své doby. Zval z německých zemích do řídce osídlených oblastí na Moravě kolonisty, kteří osídlovali tato území. Byl věrným rádcem českého krále Přemysla Otakara II., který mu prokazoval přízeň. V roce 1267 kupuje Bruno 13 lánů v osadě Vilémovice a roku 1270 se uvádí na jeho listině ves Pohledy. Do roku 1277 spravuje panství biskupský maršálek Dětřich Stange, jemuž Bruno udělil mimo jiné osady Branekesdorp (Vrankova Lhota) a Birchow (Brťov) a pastvisko ve Wirclowicích. Po smrti biskupa Bruna v roce 1281 spravují hrad purkrabí, kteří řídí hospodaření dle rozkazů, obdržených od právě úřadujícího biskupa. K državě patří kromě hradu Blanseka městečko Blansko, vsi Češkovice, Vilémovice (jejichž část patří k panství holštejnskému), Veselice, Neradice, Bezděčice, Olešná, Hořice, Býkovice, Dřiválovice, Hostinná Lhotka, Malhostovice, Brťov, Vranková Lhota, a Zbyhňov. V roce 1339 se stává purkrabím Blanseka Mikuláš, syn Brunův. V této době dochází k opravě hradu, snad i k vybudování předhradí. Peníze na tuto rekonstrukci poskytuje právě purkrabí Mikuláš, který za to od biskupa Jana Volka získává rychtu a fojtství města Svitav. V následujících letech nejsou jména purkrabích známa až do roku 1371, kdy panství spravoval Jenec z Arnoltovic. V roce 1394 se posledním biskupským purkrabím stává Kunc ze Zvole. Listinou z roku 1396 dává biskup Mikuláš blanenské zboží do správy Erharda z Kunštátu a Skal, který však nepodržel panství nadlouho a majetek přešel nazpět úřadujícímu biskupovi Janovi X., který jej zastavil Alešovi z Kunštátu a Lysic. Právě probíhající markrabské války se změnily ve vzájemné loupežení, jehož cílem se často stávaly biskupské statky. Aleš z Kunštátu ihned po převzetí blanenského panství žaloval Jošta z Rosic, že obral jeho poddané o víno, koně a vozy. Po smrti markraběte Prokopa roku 1405 se situace postupně uklidňuje, ale ne však nadlouho. Od roku 1416 drží Blansek Vilém Zajíc z Valdeka, který dne 1. 11 1420 padl stejně jako ostatní moravští šlechticové v bitvě pod Vyšehradem. V této době je biskupem významný odpůrce husitů Jan Železný, který blanenský statek předává bratřím Janu a o­ndřeji ze Studnic. V roce 1424 táhnou krajem husitská vojska, pustoší vesnice, kořistí statky, hrad Blansek však odolává. Dle lidového vyprávění byl hrad dobyt vojskem Prokopa Holého v roce 1431. Zda tomu tak bylo či ne zůstane zahaleno tajemstvím. V roce 1431 se vladyka Mikuláš z Vážan, který drží dvůr na Novém Blansku, zavazuje, že bude sloužit podle potřeby vojensky koněm a samostřílem na Blanseku. V roce 1437 biskup Pavel z Miličína tuto výsadu vladykovi Mikulášovi potvrzuje. Téhož roku se Vok V. z Holštejna marně domáhá na olomouckém biskupovi splnění slibu, kterým měl panství dostat do zástavy. Pavel z Miličína si blanenské zboží podržel pro svůj rod a v Blansku začal stavět tvrz či hrádek, předchůdce dnešního zámku. Roku 1440 se na Blanseku sešli biskupští leníci, kteří jednali o záležitostech, týkajících se manských statků. Když v roce 1460 nastoupil na biskupský úřad Tas Černohorský z Boskovic, držel blanenské panství nejprve jeho bratr Ješek z Boskovic, avšak ještě v témže roce je získává Proček z Kunštátu. V listinách se objevují vsi Šebrov, Jedle či Újezd, hrad Blansek je již uveden jako pustý. Traduje se, že Blansek byl provizorně opevněn ještě roku 1643 před hrozícím napadením švédskými vojsky, avšak jiné zprávy hovoří o tom, že byl již zbořen. Ještě počátkem 20. století byly zachovalé sklepy pod hradem využívány jako skladovací prostory. Ve 30. letech téhož století bylo strháváno zachovalé zdivo a zasypávány vchody do sklepů, aby padající kameny neohrožovaly provoz u Punkevních jeskyní a podzemní prostory nemohly sloužit nezvaným hostům. Základní dispozice hradu je dvojdílná. Západní část tvořilo vstupní předhradí, které bylo od vlastního hradu v části východní odděleno zdvojeným příkopem. Tento vlastní hrad byl ještě rozdělen hradbou na dvě části. Starší literatura uvádí, že Blansek měl vysokou osmihrannou věž, avšak je prokázáno, že se jednalo o hrad bezvěžový. Voda byla do hradu přiváděna potrubím z blízkosti dnešní osady Nové Dvory. Zřícenina hradu je volně přístupná, vede přes ni zelená turistická stezka z Pustého žlebu (z blízkosti Punkevních jeskyní) směrem na Nové Dvory. (ke hradu Blansek - viz stránka z publikace Sloupsko)

ČERNÁ HORA
Severozápadně od města Blanska se nachází městečko Černá Hora, kterému od 2. poloviny 13. století vévodil hrad, jenž byl později přestavěn na zámek. Hrad vystavěl v letech 1279 - 1298 Matouš z Černé Hory, který byl příbuzným z rodem s pány z Doubravice a Vildenberka. V roce 1305 hrad držel královský mincmistr Arpád z Florencie a od roku 1320 ho vlastnil Jindřich z Dubé a Lipé. Rod pánů z Lipé získal v této době mnohá panství v blízkém i vzdálenějším okolí, které takřka obratem ruky výhodně rozprodával. Takže zhruba už kolem roku 1333 hrad držel Ješek z Boskovic. Od roku 1355 vlastnil panství Ješkův syn Oldřich, po něm Oldřich II. a od roku 1390 jeho syn Vaněk Černohorský z Boskovic. Ten připojil pečeť na protestní list proti upálení Mistra Jana Husa a za husitských válek vystupoval na straně husitů proti olomouckému biskupovi Janu Železnému a plenil jeho statky, mezi něž patřilo i blanenské zboží. V roce 1423 vytáhlo vojsko Jana Železného proti Černé Hoře i Novému hradu, který byl též v držení rodu Černohorských z Boskovic, a oba je dobylo. Je možné, že již při vpádu husitských vojsk na Moravu v roce 1424 byly oba dva hrady znovu v držení Vaňka z Boskovic. Ten umírá v roce 1432 a panství dědí jeho syn Beneš, který drží panství do své smrti v roce 1475. Černá Hora po té připadá jeho synům Dobešovi a Benešovi Černohorským z Boskovic. Ti získávají nazpět Nový Hrad, jenž byl za vlády Jiřího z Poděbrad a Kunštátu právě v držení rodu z Kunštátu a který dobylo vojsko Matyáše Korvína roku 1470. Po smrti Dobeše se stává majitelem Černé Hory Beneš a po jeho smrti v roce 1507 synové Dobeš, Tas, Jan a Jaroslav, kteří se postupně do roku 1530 mezi sebou vzájemně vyrovnávají a panství drží až ro roku 1546 Jaroslav Černohorský z Boskovic. Po něm dědí zboží jeho dcery a roku 1550 je získává Václav z Boskovic. Dle zápisu v Zemských deskách patří v této době k panství hrad a městečko Černá Hora s pivovarem a mýtem, Jestřebí, Klemov, Sedlkov, Žerníkov, Bořitov, Spešov, Brťoví, Lubě, Lhota, Jabloňany, Býkovice, díl Bukovice, Šerkovic, Hlubokého, Jenče, Újezdu, Lažan, Milonic, Voděrad, Dlouhé Lhoty a Vilémovic. Po roce 1554 připadá država Albrechtu Černohorskému z Boskovic, který na hradě provádí renesanční úpravy. Po jeho smrti roku 1572 dědí panství poslední mužský potomek Černohorských z Boskovic Jan Šembera, který pokračuje ve stavebních úpravách hradu. Když roku 1597 umírá, získává zboží jeho dcera Anna, potažmo její manžel Karel z Lichtenštejna. V letech 1627-1684 drží panství jejich syn Karel Euseb s Lichtenštejna a po něm syn Jan Adam z Lichtenštejna. Ten roku 1711 odkázal zboží své dceři Dominice kněžně z Lichtenštejna, provdané roku 1719 za Jindřicha Josefa z Aueršperka. V roce 1724 hrad vyhořel a zůstal až do roku 1830, kdy panství koupil za 235.000 zl. Jan Nepomuk Geisslern, v troskách. Ten nechal hrad provizorně opravit a jeho rodu patřila Černá Hora až do roku 1857, kdy ji koupila Henrietta Pereira-Arnstein, která započala s prováděním náročných úprav, ve kterých pokračoval v letech 1859-1861 její zeť hrabě Mořic Friess. Touto psedorenesanční přestavbou se hrad v Černé Hoře zcela změnil na zámek. Objekt je v současné době nepřístupný, je využíván jako domov důchodců.

Čertův Hrádek (Olomučany)
Jižně od města Blanska leží obec Olomučany a poblíž ní se nacházejí zbytky menšího hradu stejného jména, který je však známější pod názvem Čertův hrádek. Hrad měl být údajným sídlem loupeživého rytíře Hynka z Kunštátu, jenž měl přezdívku Suchý Čert a byl na přelomu 14. a 15. století postrachem širokého okolí. Toto lidové podání však nemá žádné historické opodstatnění a tak zůstává jen vděčným námětem pro spisovatele pověstí. Vznik Čertova hrádku - Olomučan je zahalen tajemstvím, dle archeologických nálezů jej lze řadit do 2. poloviny 13. století. Již podle názvu lze usuzovat, že se mohlo jednat o zboží olomouckých biskupů (Olomouc - Olomučany), kteří drželi blanenské panství. První historicky doložená zpráva je až z roku 1346, kdy hrad při dělení rodového majetku obdrželi synové Jindřicha z Lipé Bertold a Čeněk. Ti ho pravděpodobně brzy prodali, protože roku 1353 hrad získává od svého bratra Bernarda Albert z Cimburka. V letech 1374 - 1391 se po hradě píše Vilém z Opatovic. Posledním známým držitelem byl Jan Bidlo, který se uvádí v roce 1406 a potom ještě v roce 1437, kdy již sídlí v Otradicích. Hrad zanikl s největší pravděpodobností právě na samém počátku 15. století v neklidné předhusitské době. Hrad měl dvojdílnou dispozici, když v hradbě, která od sebe dělila obě jeho části, byla umístněna věž, ze které zbyl jen rozesutý kužel. Do dnešních dnů se nám zachovala jen část zdiva hradby a paláce. Čertův hrádek je volně přístupný a leží na zelené turistické stezce vedoucí z Blanska k Novému hradu.

DOUBRAVICE
Zhruba na polovině cesty mezi Blanskem a Boskovicemi leží městečko Doubravice a poblíž něho se nachází stejnojmenná zřícenina hradu. Ves Doubravice vznikla pravděpodobně ve 12. století na významné obchodní stezce, která lemovala řeku Svitavu. Ve starých záznamech se můžeme dočíst o pánech z Doubravice, kteří však patrně sídlili v obci na tvrzi. Dle archeologických nálezů byl hrad vybudován až v 2. polovině 13. století, kdy jako zakladatelé přicházejí v úvahu Holáč z Doubravice, o kterém je zmínka roku 1255, nebo Protiva z Doubravice, který držel panství v letech 1293 - 1308. Protiva z Doubravice patřil dle erbu k mocnému rodu z Vildenberka a byl příbuzným Matouše z nedaleké Černé Hory, s kterým měl stejný znak až do roku 1303. Protiva dosáhl významného postavení, vždyť roku 1305 zastával úřad moravského zemského číšníka. Po roce 1308 se panství dostalo neznámým způsobem do majetku rodu Osovských z Doubravice, pravděpodobně díky králi Janu Lucemburskému, v jehož vojsku bojoval a zemřel pan Zbyněk, otec držitele doubravického panství Ješka z Doubravice. Ten se prvně jako majitel uvádí roku 1335 a za jeho vlády je obec Doubravice povýšena na městečko, což znamená mnoho privilegií, mezi něž patří k těm nejznámějším právo hrdelní. V roce 1376 koupil doubravické zboží Oldřich z Boskovic. Patřil k němu hrad Doubravice, městečko Doubravice, Valkounov, Přibyšín, Němčice a Kuničky. V letech 1377 a 1391 prodává postupně Oldřichův syn Vaněk Černohorský z Boskovic panství Ješkovi Pušce z Kunštátu. Po něm dědí panství jeho syn Erhart z Kunštátu, ke kterému majetkově přistupuje Erhart z Kunštátu a Skal. V roce 1412 prodává Erhart z Kunštátu za svolení svého spoluvlastníka část držav, a sice osadu Rájec se dvěma zbořenými hrady, kostelním podacím, dvěma dvory, dvěma mlýny, lesem a s částmi vsí Podolí a Vavřinec, Alešovi z Kunštátu a Lysic. Roku 1418 prodal Erhart z Kunštátu Erhartovi ze Sovince hrad Doubravici se dvorem, městečko Doubravici a vsi Valkounov, Kuničky, Přibyšín a Němčice. Erhart z Doubravice (Sovince) se v neklidných předhusitských dobách stává loupeživým rytířem, ale později je nucen zavázat se králi Zikmundovi, že svého nepočestného řemesla zanechá. Za husitských válek se přidává na stranu kalicha, takže některé zprávy o dobytí hradu husitskými vojsky v roce 1430 či 1431 se zdají nepravděpodobné. Erhart své loupežné řemeslo provozuje i nadále, škody působí zejména blízkým biskupským statkům. V roce 1434 je poháněn držiteli blanenského panství o­ndřejem a Janem ze Studnic k soudu za to, že jim učinil škodu za 500 hřiven grošů. Patrně za husitských válek zanikla ves Přibyšín, což nebylo v těchto dobách nic neobvyklého. Moravou táhla jak vojska Prokopa Holého, tak i vojska Jana Železného a Albrechta Habsburského a vypalovala hrady, městečka i vesnice svých protivníků. Po Erhartově smrti v roce 1446 drží panství jeho manželka Ofka se syny Půtou a Heraltem. Půta umírá v roce 1474 a po něm drží doubravické zboží syn Jindřich, který vlastní spolu se svými bratry Zikmundem, Janem a Heraltem i blízké holštejnské panství. Po smrti Jindřicha v roce 1495 dědí doubravicko jeho syn Petr ze Sovince a Doubravice, který dává městečku Doubravici výsadu, tzv. odúmrť. V roce 1528 kupuje panství Jan Lhotský ze Ptení a při prodeji je uveden hrad Doubravice jako pustý, stejně jako ves Valkounov. Hrad však pravděpodobně chátral již od poloviny 15. století, kdy byl opuštěn a sídlo pánů přemístěno do tvrze v městečku Doubravice. Je možné, že na zániku hradu mají podíl i česko-uherské války, které probíhaly v padesátých a šedesátých letech 15. století. Největší podíl na zániku hradu měla zřejmě malá rozloha panství, která neumožňovala nákladnou údržbu hradu. Hrad, má jednodílnou dispozici, tvar nepravidelného pětiúhelníku. V západní části se nachází zřícenina vstupní věže, v části jižní torzo bergfritové věže. V severovýchodní části jsou stopy paláce. Zřícenina je volně přístupná, z městečka Doubravice po červené turistické stezce směrem ke Kuničkám.

HOLŠTEJN
Na severovýchodním okraji Moravského krasu, poblíž místa, kde se potok Bílá voda propadá do Rasovny a teče dále podzemím, se na vysoké skále nacházejí trosky hradu Holštejna, jehož název se odvozuje podle jeskyně, která se nalézá uvnitř této skály (hohle Stein = dutý kámen, dutá skála). Tato jeskyně byla ve středověku zazděná a sloužila jako hladomorna. Pod hradem se rozprostírá trať "Na městečku", kde jak název napovídá stávalo středověké městečko. Hrad byl stavěn v 2. polovině 13. století v době, kdy na Drahanskou vrchovinu přicházeli z území současného Německa a Rakouska kolonizátoři, kteří osídlovali tento řídce obydlený kraj. Celistvé písemné zprávy o osídlení z tohoto období nemáme, víme jen o Jedovnicích (1251), které byly do vybudování hradu centrem panství, Vilémovicích (1267), jejichž část náležela blanenskému panství a o Bukovince, kterou majitel holštejnského panství Hartman daroval v roce 1268 zábrdovickému klášteru. Hartman se uvádí s přídomkem "z Holštejna" poprvé roku 1278, což znamená, že hrad byl v této době již dostavěn. Poslední zmínka o Hartmanovi, který pocházel s významného rodu pánů z Ceblovic a jehož bratr Bohuš se stal majitelem drahotušského panství, se objevuje naposledy v listinách zábrdovického kláštera roku 1315. Jeho jediný syn Crha II., který se v listinách uvádí mezi léty 1288 - 1308, zemřel jako mnich neznámo kdy. Po roce 1315 získává hlavní část holštejnského panství, které je v té době daleko rozsáhlejší, zemský hejtman Čeněk z Lipé, který je následně prodává Vokovi ze Sovince. Vok I. se uvádí s přídomkem "z Holštejna" poprvé na listině z roku 1334, první nepřímá zpráva je však již z roku 1321, kdy je v klášteře minoritů v Brně pochována "matka Voka z Holštejna". Zápis o koupi panství je uskutečněn v Zemských deskách brněnských až roku 1349, krátce po jejich založení. Vok z Holštejna kupuje od Čeňka z Lipé hrad Holštejn s dvorci pod ním stojícími, a s vesnicemi Hartwigslag (Housko), s lesem zvaným Thenwald, se vsí Zybothslag (Lipovec), se vsí Kylein (Kulířov), se vsí Boda (Podomí), se vsí Czynols (Senetářov), se vsí Gothfridslag (Kotvrdovice), se vsí Merhlinslag (Bystřec), se vsí Ulraischlag (Budkovany), s městečkem Gedwicz (Jedovnice), se vsí Wylhlemslag (Vilémovice), s polovinou vsi Preterslag (Ostrov), se dvěma zvláštními lesy, atd. Za vlády Voka II. v letech 1358 - 1384 jsou názvy obcí počeštěny, objevují se další obce. Vok III., který drží panství do roku 1411, žije v době markrabských válek, které se změnily ve vzájemné kořistění a loupežení. Stává se z něj loupežný rytíř a jeskyně pod hradem, později nazvaná jako Hladomorna či Lidomorna, slouží pilně svému účelu. Vok IV., který se zpočátku psával "z Lipovce", drží ještě za života svého otce polovinu panství a spolu s ním se účastní loupežení. Roku 1406 vypálil TVRZ V PETROVICÍCH, což se stalo podkladem pro známou pověst "O rytíři z Holštejna a sličné Anežce". V roce 1415 připojil svůj podpis a pečeť pod protest českých a moravských pánů proti upálení mistra Jana Husa, ale roku 1419 se přiklonil k Zikmundovi. V roce 1420 se účastnil Zikmundova tažení proti husitům, avšak pod Vyšehradem nalezl smrt stejně, jako ostatní moravští páni. Panství dědí Vok V. v době, kdy probíhají husitské války, při nichž holštejnskem táhnou několikrát vojska husitská i katolická. Dochází k zničení vesnic, hrad Holštejn však dobyt není. Vok V., který kromě samotného holštejnského panství držel též hrad Cimburk s městečkem Koryčany, postupně provádí různé majetkové transakce, při nichž části panství prodává, zpětně kupuje, zastavuje apod. Jeho hlavními partnery jsou Henik a poté jeho syn Hynek z Valdštejna. Při jedné z těchto transakcí roku 1437 je první zmínka o městečku pod hradem. Když roku 1466 Vok V. umírá, je panství rozděleno na tři části: jedovnickou, jejíž sídlo je na TVRZI V JEDOVNICÍCH, kotvrdovickou se sídlem na TVRZI V KOTVRDOVICÍCH a holštejnskou, která je dále spravována z hradu Holštejna. V této době drží holštejnské panství Půta ze Sovince a Doubravice, po jeho smrti roku 1474 jeho čtyři bratři. Od roku 1483 je panství vlastnictvím Dobeše Černohorského z Boskovic, který však již na hradě nesídlí. Roku 1493 kupuje zboží Hynek z Popůvek, který se již nepíše "z Holštejna, ale sídlí na tvrzi v Pozořicích. Jeho dědičkou se stává dcera Markéta, která si vzala roku 1531 Jana z Vidbachu. K tomuto datu je hrad Holštejn uveden poprvé jako pustý. Když v roce 1550 kupuje panství Jan Dubčanský ze Zdenína, je uvedeno pusté i městečko pod hradem, ale ve výčtu majetku zůstává dvůr před hradem s poplužím. Zdiva zchátralého hradu bylo použito počátkem 18. století na stavbu nově založeného dvora a od konce 18. století pro stavební účely nové obce Holštejn. Hrad Holštejn měl jednodílnou bezvěžovou dispozici. Ze skály za rozsedlinou se do hradu vcházelo padacím mostem. Budovy v jižní přístupové části měly hospodářský účel, budovy v severní části byly obytné. Voda byla do hradu přiváděna 1 km dlouhým vodovodem ze skleněných a pálených trub. Hrad byl propojen s jeskyní Hladomornou otvorem v její klenbě. Vzhledem k nalezeným základům staveb západně od hradu existuje oprávněná domněnka, že zde stávalo předpolí hradu a dvorec, který zanikl po roce 1550. Výraznější zbytky zdí se dnes nacházejí v jihozápadní a jihovýchodní části zříceniny. Zřícenina hradu je volně přístupná, přístup k ní i k jeskyni Hladomorně je po červené turistické stezce ze stejnojmenné vsi. Za shlédnutí stojí i blízká propadání Stará a Nová Rasovna, která leží též na této stezce.

KUNŠTÁT
Západně od Boskovic leží městečko Kunštát, nad nímž se po staletí vypínal hrad stejného jména, který byl sídlem významného moravského šlechtického rodu. Jeho vznik je možno klást před polovinu 13. století, kdy jej patrně založil Kuna, syn Gerharda ze Zbraslavi. Kuna se uvádí po Kunštátu poprvé roku 1281. Po něm dědí panství jeho syn Boček z Kunštátu a po něm jeho syn Heralt. Po jeho smrti kolem roku 1350 drží panství synové Smil, Kuna a Vilém a kolem roku 1360 Heralt z Kunštátu. Ten roku 1374 drží hrad a městečko Kunštát a vsi Rudku, Sulíkov, Petrov, Makov, Malou Rozsíčku, Ústupov, Zbraslavec, Matriněves, Touboř, Sychotín a Rozseč. Počátkem 15. století panství dědí Heralt a Jiří z Kunštátu a po jejich smrti je nakrátko získává Boček z Kunštátu a Poděbrad. Ten umírá roku 1417 a zboží drží jeho synové Boček a Viktorin. Roku 1427 je država majetkem nedospělého Jiřího z Poděbrad a Kunštátu, jehož poručník Heralt z Kunštátu a Líšnice je kvůli kořistnickým nájezdům vyhlášen zemským škůdcem. Proto je hrad Kunštát roku 1436 obležen a dobyt vojskem vévody Albrechta Habsburského a Heralt je roku 1444 zajat a popraven. Po dobytí hradu je uskutečněna jeho podstatná oprava a přestavba, včetně předhradí. Nejvýznamnější osobnost rodu a pozdější český král Jiří z Poděbrad a Kunštátu provádí roku 1464 intabulaci v Zemských deskách, dle níž se panství stává majetkem Pročka z Kunštátu a Lysic. Ten přijal později ve spolek Jana Heralta z Kunštátu. Od roku 1492 Kunštát drží Jan Boček z Kunštátu a na Polné a jeho syn Hynek Boček uděluje roku 1502 Kunštátu odúmrť. Od roku 1518 je panství majetkem Ludvíka Zajímače z Kunštátu, který je o dva roky později prodává Vilémovi z Pernštejna. Roku 1523 kupuje zboží Havel Zvířetický z Vartenberka, ale v roce 1525 je opět v rukách Pernštejnů. V tomto období dochází k dalšímu opevňování předhradí. Roku 1529 prodává Vojtěch z Pernštejna panství Janu Černickému z Kácova, který na hradě provádí renesanční úpravy. V roce 1558 prodávají Janovi synové Arnošt a Vilém Černičtí zboží Matyášovi Minczovi ze Zárušic, který je však drží jen krátce. Již roku 1562 panství kupuje Hynek Posadovský z Posadova, který ho obratem ještě téhož roku prodává Janovi Fridrichovi z Hardeka. Hrabata z Hardeka pokračovala v provádění renesančních úprav hradu, díky nimž se hrad Kunštát do roku 1590 změnil na zámek. Pozdější majitelé provedli další úpravy zámku, ať už se jednalo o dostavby koncem 17. století, či klasicistní přestavby z přelomu 18. a 19. století. Správcem je Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Brně.



LETOVICE
Nedaleko od Boskovic v severní části okresu Blansko se při řece Svitavě nachází městečko Letovice a na kopci nad ním stojí mohutná stavba zámku, jehož historie spadá do 2. poloviny 13. století, kdy zde byl vystavěn gotický hrad. Letovice ležely na Trstenické stezce, která vedla z Brna do Čech a tudíž i středověké osídlení této oblasti lze patrně klást do 12. století. Ve falsu ze 13. století se dozvídáme, že do roku 1255 držel Letovice Borut (či Bořita), a je možné, že v této době zde stála dřevěná tvrz. Pravděpodobným zakladatelem hradu byl Heřman z Letovic, který se uvádí v letech 1250-1274. V roce 1308 se uvádí Maček z Letovic a roku 1316 Stanimír z Letovic, ke kterému rodu však tito šlechticové patřili, dodnes nevíme. Od roku 1322 je panství v držení rodu pánů z Ronova, jeho první majitelem je Smil. Roku 1360 se v Letovicích poprvé výslovně uvádí hrad, jehož majiteli jsou do roku 1380 bratří Zdeněk a Čeněk. Roku 1397 se uvádějí Zikmund a Smil z Ronova a z Letovic. Počátkem 15. století bylo panství rozděleno, Horní Letovice držel Hynek z Ronova a Dolní Letovice Čeněk z Ronova. Hynek z Ronova, který byl přívržencem krále Zikmunda, na toto spojenectví doplatil v roce 1424, kdy byly Letovice dobyty husity. Po jeho smrti zdědily panství jeho dcery Eliška a Machna. Eliška, provdaná za Miloty z Tvorkova svoji polovinu prodala roku 1447 Vaňkovi z Boskovic, po něm zdědil zboží Albrecht Letovský z Boskovic a po Albrechtově vdově Apolonii připadl majetek Ladislavovi z Boskovic. Machna z Letovic dala věnem svůj díl zboží manželovi Markvartovi z Lomnice, po něm vlastnila tuto polovinu panství jeho dcera Jitka z Lomnice, která ji roku 1505 prodala Ladislavovi z Boskovic. Za držení panství pány z Boskovic probíhají na hradě stavební úpravy, které reagují na vývoj vojenské techniky a strategie za husitských a česko-uherských válek. Letovice jsou pozdně goticky přestavěny a opevněny. Ladislavův syn Kryštof prodává v roce 1544 hrad a městečko Letovice, Třebětín, Slatinku, Vanovice, Zboněk, Zábludov a díly Vranové, Radiměře a Lazinova hraběti Kryštofovi z Hardeka. Roku 1555 se jmenují Volf Dětřich a Hans Dětřich z Hardeku na Letovicích. Po roce 1570 provádí hrabě Hanuš z Hardeka na hradě renesanční přestavbu, která mění částečně charakteristiku budovy. Po roce 1595 je vlastníkem panství hraběnka Regina Juliana z Hardeku, která bere roku 1614 na svůj majetek ve spolek manžela Jindřicha Václava z Thurnu. Jeho dědic Karel Kašpar Thurn prodává roku 1642 letovické panství za 60.000 zl. Jiřímu Štěpánovi Bruntálskému z Vrbna. Roku 1645 byly Letovice dobyty Švédy a roku 1648 vypáleny. K jejich úplné přestavbě na zámek došlo až koncem 17. století, kdy panství vlastnil Štěpán Kordič Pohroncz-Szelepcsenyi. Roku 1724 zámek znovu vyhořel znovu a nový majitel Heřman Jošt z Blůmegenu ho nechal opravit a přestavět v barokním slohu. Počátkem 19. století proběhly empírové a v polovině 19. století pseudogotické úpravy. V době reálného socialismu byl objekt kvůli svému účelovému využití a nezájmu o údržbu a opravy značně zdevastován. Nyní se zámek nachází v havarijním stavu a je nepřístupný.

LOMNICE
V jihozápadním cípu okresu Blansko leží městečko Lomnice a na návrší nad ním se nalézá zámek, jehož stavba skrývá středověký hrad, založený v 2. polovině 13. století. S přídomkem "z Lomnice" se roku 1281 píše Vznata z rodu Tasovců. Roku 1293 se uvádí jeho syn Tas a vnukové Jan, Tas a Vznata. Počátkem 14. století drží lomnické zboží Vznata, který měl syny Pročka, Jana, Tasa a Ješka, jenž se uvádějí kolem roku 1339. V polovině 14. století vlastní panství Vznata z Lomnice a roku 1390 je drží jeho syn Jan. Kromě samotné Lomnice patří v této době k panství též Rašov, Brusná, Veselí, Ochoz, Synalov, Strhaře, Osiky, Znětín, Přibyslavice, díl Brumova a díl Bedřichova. Po roce 1430 je majitelem zboží Jan z Lomnice na Meziříčí, který roku 1451 rozdělil panství mezi svého syna Václava a potomky svého druhého syna Jana vnuky Markvarta, Jana, Bohuše a Jaroslava. Markvartovi synové Vznata a Tas roku 1504 udělili Lomnici a všem vsím na panství odúmrť. Roku 1547 je vložen v Zemských deskách zápis o převodu zboží, které do té doby vlastní Jan ml. z Lomnice. Jeho součástí je půl zámku a městečka Lomnice, vsi Řepka, Brusná, Veselí, Podolí, Smilov, Osiky, Žďárec, Vratislav a díly vsí Brumova, Louček, Třemchova, Lubného, N. Vsi a Říkonína, a získává je Jiřík z Lomnice. Roku 1558 držel panství Jindřich z Lomnice a po něm Oldřich z Lomnice. Od roku 1567 je panství ve vlastnictví Jana z Žerotína a po něm je dědí Karel ze Žerotína. Ten provádí na hradě renesanční přestavbu, ve které pokračuje i další majitel Oldřich z Kounic, jenž roku 1601 koupil panství, čítající zámek a městečko Lomnici a dalších 17 vsí či jejich dílů. Další úpravy zámku byly provedeny koncem 17. století a počátkem 19. století. Zámek slouží v současné době jako škola, veřejnosti je nepřístupný.

LOUKA
Na severozápadě okresu Blansko poblíž městečka Olešnice se nachází zřícenina hradu Louka, která leží na osamělém kopci nad stejnojmennou vesnicí. Hrad vznikl pravděpodobně v 2. polovině 13. století, tedy v době, kdy byly osídlovány oblasti současného okresu Blansko, ležící ve vyšších polohách. Nejstarší archeologické nálezy na hradě je možno datovat právě do konce 13. století, kdy zde dochází k formování dominia Tasovců. První písemná zpráva o hradě však pochází až z roku 1360, kdy jej drží Proček z Lomnice. K panství kromě hradu též patřilo městečko Olešnice a vsi Věchnov a Poříčí. V roce 1391 hrad Louku, městečko Olešnici a vsi Bradlné, Poříčí, Louku a Hodonín drží Vaněk z Lomnice a Deblína a o zboží se patrně dělí se svými bratry Benešem a Čeňkem. Je to právě Čeněk, který roku 1406 panství prodává Janovi z Lomnice, který je však nedrží dlouho. Někdy kolem roku 1416 je majitelem hradu Jan Ozor z Boskovic a po roce 1440 Vaněk z Boskovic. Po něm panství získává jeho bratr Beneš Černohorský z Boskovic. Jeho synové Tas, Dobeš a Beneš prodávají roku 1464 zboží Bohušovi z Lomnice. Pravděpodobně od roku 1481 je majitelem panství, ke kterému patří hrad a ves Louka, městečko Olešnice, Kněževes, Poříčí, Černovice, Tasovice a Hodonín jeho syn Ladislav z Lomnice. Roku 1483 vlastní panství Ladislavova sestra Kateřina z Lomnice, která vzala majetkově ve spolek svého manžela Pertolda z Tvorkova. Jejich synové o­ndřej a Kryštof z Tvorkova drží louckou državu do roku 1496. Tehdy hrad koupil Vilém z Pernštejna, člen významného a bohatého rodu, jehož dominium se rozkládalo západně. Rod Pernštejnů patrně provedl ještě nějaké stavební úpravy, které však nejsou nikde písemně doloženy. V 2. polovině 16. století kupuje zboží Hanuš Ferdinand z Hardeka na Letovicích, avšak hrad v této době není obýván. Hrabata z Hardeka, která vlastní okolní panství letovické a kunštátské, nemají o hrad zájem, a ten rychle pustne. Roku 1591 získává loucké panství, které se významně rozrostlo, Jan z Hardeka. V soupisu zboží je uveden pustý hrad Louka s vesnicí Louka, městečko Olešnice a vesnice Tasovice, Prosetín, Křtěnov, Brťoví, Bolešín, Věstínek, Lhota, Kněževes, Ústup, Rovečné, Malé a Velké Tresné, Nyklovice, Sulkovec, Veselí, Ubušínek, díl Nedvězíčka, Hluboké, Polom, Korouhvice, Crhov, Vír, Chlum, Velký Věstín, díl Jasinova a Radiměř. Tím se stává toto panství již natrvalo součástí panství kunštátského a o hradu Louka už nejsou další zmínky. Hrad Louka byl postaven na osamělém kopci a měl jednodílnou dispozici. V západní části stával patrně věžový palác, část severní byla zastavěna budovami po celé délce. Do hradu se pravděpodobně vstupovalo z východní strany, kde stávala válcová věž. Na jižní straně hrad obepínala hradba, ke které částečně přiléhala další stavení. Z hradu se zachovaly do dnešních dnů zbytky zdí, příkopy a klenutý sklep. Zřícenina je volně přístupná a dostanete se k ní buď přímo z vesnice Louka nebo po žluté turistické stezce - odbočka trasy Olešnice - Prosetín.

NOVÝ HRAD
Jižně od města Blanska stojí na hřebenu mohutného ostrohu, který obtéká ze tří stran řeka Svitava, jeden z nejvýznamnějších moravských hradů - Nový hrad u Adamova. Jeho stavba, který byla již zříceninou a v poslední době se opravovala, stojí na místě předsunutého opevnění hradu původního, který je nazýván jako "Starý hrad" a jehož zbytky se nacházejí severozápadně. Vznik Nového hradu je zahalen tajemstvím, dle archeologických nálezů je kladen do 14. století, kdy měl být postaven jako náhrada za hrad Obřany, který byl zničen při trestné výpravě roku 1316. Nový hrad, resp. jeho původní část byla nesprávně zaměňována za hrad Vildenberk, který stál skutečně poblíž Pozořic, nedaleký Čertův hrádek u Olomučan či Ronov, který leží jižně od Adamova a s nímž má Nový hrad určitou souvislost. Hypoteticky se totiž předpokládá, že Nový hrad patřil Ronovcům, kteří jej předali markraběti a pro správu zbytku panství zřídili Ronov. Jiní badatelé se domnívají, že to byl Ronov, který byl postaven jako náhrada za zničené Obřany a jehož význam zbudováním Nového hradu postupně upadal. První písemná zpráva o Novém hradu je až z roku 1381, kdy se píše o "nových hradech" což odpovídá tomu, že se skládal ze dvou částí. Až do roku 1411 je majetkem moravského markrabího Jošta, který jej zastavil Vaňkovi Černohorskému z Boskovic. Po smrti Joštově 18. 1. 1411 se hrad stal majetkem krále Václava IV., který jej roku 1419 zastavil Pročkovi z Habrovan. Ten však nedodržel všechny zástavní podmínky a hrad se dostává zpět do zástavy Vaňkovi Černohorskému, který nejprve finančně vypomáhá králi Zikmundovi, avšak později se stává přívržencem husitů. V roce 1423 Nový hrad oblehlo a obsadilo vojsko biskupa Jana Železného, avšak ne na dlouho. Rod Černohorských drží hrad i nadále, po Vaňkovi dědí zboží jeho syn Oldřich a po něm Jindřich Černohorský z Boskovic. Po nástupu Jiřího z Poděbrad a Kunštátu na královský trůn drží Nový hrad právě rod z Kunštátu. Roku 1466 král Jiří zapsal hrad Čeňkovi z Kunštátu za 1300 kop grošů. V letech 1469-1470, v době probíhajících česko-uherských válek, obléhá Nový hrad vojsko uherského krále Matyáše Korvína. Krátce po jeho dobytí počátkem roku 1470 zastavuje Matyáš hrad Dobešovi Černohorskému z Boskovic, který jej drží spolu se svým bratrem Benešem. Ti jako reakci na nedávné válečné události staví na místě jedné z obléhacích bašt novou stavbu hradu, která se dodnes připomíná pamětní deskou z roku 1493 umístněnou nad branou Nového hradu. Z původního hradu, jehož velká část byla pravděpodobně rozebrána na tuto stavbu, zbylo jen torzo. Po smrti Dobeše Černohorského spravuje hrad jeho bratr Beneš, který dostává od krále svolení ke stavbě rybníků a mlýnů a zvláštní výsady, týkající se hamrů, hledání rud a spotřeby dřeva. Beneš umírá roku 1507 a Nový hrad připadá jeho čtyřem synům. V roce 1526 převzali v Černé Hoře a na Novém hradě otcovské podíly bratří Jaroslav a Tas Černohorští, roku 1530 se Tas se svým bratrem srovnává a panství drží sám. Po jeho smrti roku 1542 nastávají o dědictví třenice a panství je až roku 1548 přiznáno bratřím Jiříku Kryštofovi a Oldřichu Kryštofovi z Boskovic. Roku 1557 získává novohradské zboží Albrecht Černohorský z Boskovic, za jehož držení k panství patří kromě hradu též harmy dědičné, pustá ves Polom a Rudy Železné, vsi Olomučany, Habrůvka, Březina, Babice s kostelním podacím, na Ejvanově dva kostelíky, Kanice, Jinačovice, Bílovice, Autěchov, Jehnice atd. V roce 1562 král Ferdinand uskutečnil své předchozí rozhodnutí, že Nový hrad, který doposud markrabí a králové dávali jen do zástavy, popustí se vším příslušenstvím v dědičný majetek rodu z Boskovic. Roku 1572 Albrecht Černohorský umírá panství přechází na jeho bratra Jana Šemberu z Boskovic, jehož smrtí roku 1597 vymírá rod po meči. Rozsáhlý majetek dědí jeho dvě dcery, přičemž Nový hrad získává tehdy ještě neprovdaná Kateřina Černohorská, která si roku 1597 bere za manžela Maxmiliana z Lichtenštejna. V roce 1643 táhnou krajem švédská vojska, ale o dobytí pevného hradu, jež se stal úkrytem osob, majetku i listin, se nepokoušejí. Ten již patří Karlu Eusebiovi z Lichtenštejna, který jej dědí po Maxmiliánovi, jež umřel bezdětný. Třicetiletá válka vrcholí a roku 1645 švédská vojska obléhají Brno. I tehdy se Nový hrad stává útočištěm, i tehdy je dobře opevněn a vybaven zbraněmi z blízkých hamrů, a proto se Švédové rozhodují obsadit jej lstí. Pověst praví, že jim to umožnil jistý Vavřinec Vokoun z Olomučan, který jim ukázal tajnou stezku ke hradu. Švédové nic netušící obránce hradu přepadli a Nový hrad bez boje obsadili. Obrovská kořist byla odvezena ve 20 vozech do švédského ležení před Brnem, hlavní věž byla pobořena a hrad byl vypálen. Shořelo zde velké množství knih, listin a na pergamenech psaných privilegií. Jak pověst praví, Vokoun byl za zradu svržen do propasti, která se nazývá Vokounka. Existenci Vokouna se však nepodařilo potvrdit a zdá se, že švédského plukovníka Kallenberga s 500 muži dovedl tajně k hradu český emigrant Šlejnic, bývalý majitel blanenského panství. V roce 1655 byl hrad ještě v sutinách, ale koncem 17. století byl zřejmě částečně opraven a sloužil jako příbytek myslivce. Důkladnější oprava proběhla až roku 1703 a o rok později se dovídáme, že hrad byl opevněn před hrozícím nebezpečím rebelů. V letech 1800 - 1807 byly provedeny historizující úpravy a vybudována věž, která stála 2.935 zl. 62 kr. Když se v letech 1843 - 1848 stavěla železniční dráha Brno - Česká Třebová, která vede též tunelem v kopci pod Novým hradem, byla tato velmi vysoká věž snížena, protože panovaly obavy, že se vlivem otřesů zřítí. Nový hrad, který od počátku 19. století sloužil jako lovecký zámeček Lichtenštejnů, se stal roku 1920 majetkem státu. Zásluhou Českého svazu ochránců přírody byl zchátralý hrad opravován, a přesto, že se vedou diskuse o vhodnosti některých architektonických zásahů, patří dnes tento romantický objekt k jedním z nejhezčích moravských hradů. Původní část hradu, zvaná jako Starý hrad, byla dvojdílná. Do dnešních dob se z ní zachovaly příkopy, zbytky základů hradeb a fragment věže. Nový hrad má tvar obdélníka a vchází se do něj padacím mostem přes ve skále vylámaný příkop. Do hradu přijdeme věžovým stavením na nádvoří. Po pravé straně se nachází hláska, hlavní palác a osmiboká polygonální věž. Hrad je obehnán vysokou zdí s dochovaným parkánem. Nový hrad je přístupný v sezóně za příznivého počasí od úterka do neděle, mimo sezónu po domluvě na telefonním čísle 0506/446221. Hrad leží v přírodní rezervaci a přístup k němu je možný jen pěšky. Nejkratší cesta k němu vede z místa, kde je řeka Svitava překlenuta mostem silnice Blansko-Lipůvka, strmou pěšinou do kopce po červené turistické stezce. Z Olomučan je to pěknou cestou téměř po rovině po červené stezce. Od Blanska po zelené přes Čertův hrádek a těsně před hradem po červené. Z Adamova též po zelené stezce a před hradem tentýž kousek po červené.

OSIKY
Reliéfně dochované zbytky hradu, jehož vznik je kladen do počátku 13. století. Jméno hradu není dosud známo, nikde se o něm ani o příslušném panství nedochovaly žádné zmínky. Původně byl nesprávně označován a dodnes se ještě v některé literatuře i na mapách mylně uvádí jako Levnov, který však byl přesvědčivě ztotožněn s hradem u Ketkovic. Není vyloučeno, že lokalita hradu u vsi Osiky je záhadným hradem Zuzinovem, na němž byl v roce 1250 kastelánem Kuna, který založil nedaleký Kunštát. Je též možné, že se jednalo o první sídlo pánů, kteří založili v 2. polovině 13. století nedalekou Lomnici. Život na hradě je možno dle archeologických nálezů zařadit do 1. poloviny 13. století. Přístup po silnici z Osik směrem na Lomnici, před můstkem přes potok odbočit ke kostelu sv. Stanislava a výstup k hradu.

RUMBERK
Severně od Letovic v blízkosti osady Rumberk se nacházejí reliéfní zbytky menšího hradu, o kterém nemáme téměř žádné písemné zprávy. Rumberské zboží bylo majetkem olomouckého biskupství, protože v roce 1274 se připomíná biskupský leník Bertold "de Ronberch". Roku 1330 se uvádějí další členové rodu, a sice Oldřich a jeho synové Hanuš a Pertold. O Oldřichovi se dozvídáme ještě v letech 1306 a 1317. Pravděpodobně posledním majitelem hradu je Ultman, uvedený v roce 1330. Když roku 1391 získává podstatnou část panství Zikmund z Letovic, v majetku léna je uvedeno mimo jiné městečko Rumberk, avšak o hradu již není zmínka. Připojení rumberské državy k Letovicím mělo zřejmě za následek jeho zánik jako nepotřebného sídla. Rumberské zboží se ještě uvádí roku 1438, kdy je částečně vlastní Markvart z Lomnice a roku 1580, kdy jsou v majetku rumberského léna uvedeny vsi Rumberk, Smržov, Chlum, Kochov, Bezděčí a díl Novičí. Ani zde již o hradu není zmínky. Místo je volně přístupné a leží nad jižním okrajem osady Rumberka vpravo od silnice Skrchov - Deštná 0,25 km od místa, kde tato silnice přechází po mostě přes potok Zavadilku.

RYCHVALDOV
Asi dva kilometry západně od města Lysic leží na ostrožně, obtékané potokem, zřícenina středověkého hradu Rychvald. Existence tohoto sídla nebyla nijak dlouhá, můžeme hovořit přibližně o jednom a půl století. Zatímco vznik většiny hradů v dnešním blanenském okrese lze datovat do století třináctého, Rychvald byl pravděpodobně založen až v první polovině století následujícího. Někteří autoři uvádějí, že ho kolem roku 1320 vlastnil Jindřich z Lipé, který se uvádí v letech 1312-1337. V letech 1351-1365 hrad drží patrně Kuna z Kunštátu a po něm dědí zboží jeho syn Ješek Puška z Kunštátu, který se již po hradě v roce 1371 píše. Ješek spolu se svými bratry Alešem, Pročkem a Kunou drží rozsáhlé statky v okolí. Jejich vzájemné vlastnické poměry jsou neustále měněny, dochází mezi nimi i k soudním sporům. Výměnami a odkupy zboží se rychvaldsko-lysické panství dostává postupně do rukou Pročka. V tomto období markrabských válek a po nich následujících nepokojů se chování kunštátských pánů nijak nevymyká běžně zavedené praxi - loupí, ale také jsou olupováni. Vzájemné šarvátky jsou předmětem sporů a podáním žalob k soudu v Brně či v Olomouci, avšak jeho rozhodnutí jsou v této době neúčinná. Proček z Kunštátu umírá kolem roku 1423 a hrad získává patrně jeho dcera Eliška, potažmo její manžel Hynek z Ronova a Mitrova. Ten se uvádí na listině v roce 1437, kdy je hrad ještě obydlen. Zánik Rychvaldu je možno datovat do 2. poloviny 15. století, kdy již nesplňoval nároky na pohodlí a byl opuštěn, nebo byl zničen za česko-uherských válek. Roku 1480 se lysická větev pánů z Kunštátu uvádí již po Lysicích, kde byla polovině 15. století vystavěna tvrz. Hrad se skládal z trojúhelníkového předhradí a vlastního hradu. Neměl žádnou věž a lze ho řadit mezi typy hradu s plášťovou zdí. Zbytky zdiva se zachovaly pouze z vlastního hradu, v předhradí byla patrně dřevěná zástavba. Kolem zříceniny vede červená turistická stezka vedoucí z Lysic do Štěchova (či naopak), k hradu směřuje odbočka.

TRMAČOV
Západně od Blanska nedaleko vsi Hluboké Dvory se nachází zřícenina menšího hradu, který byl sídlem vladyckého rodu z Trmačova. Jeho počátky lze datovat do přelomu 13. a 14. století. První zmínka pochází z roku 1305, kdy se v listině jako svědek uvádí o­ndřej "de Termaczewo". V roce 1349 se uvádí Havel z Trmačova a roku 1350 bratři Jakub a Mikuláš z Trmačova. V této době se hrad Trmačov poprvé přímo uvádí jako tvrz a k vladyctví patří obce Trmačov, Unín a Hluboké. Roku 1371 prodávají Domaslav a Přešek z Trmačova Mikuláši z Trmačova tvrz a dvůr v Trmačově. Páni z Trmačova se v neklidných dobách konce 14. a počátku 15. století zřejmě přidávají k řadám rytířů, kteří se provozují loupežnické řemeslo. Tak například Přešek z Trmačova v roce 1406 okradl jihlavského měšťana Jana Kutlara o veškerý dobytek. Přešek kupuje roku 1407 od bratří Petra a Mikuláše z Trmačova tvrz Trmačov se vsí pod tvrzí. Hrad byl zničen, stejně jako ves pod ním, pravděpodobně za husitských válek, protože roku 1466 je uváděn jako pustý. V roce 1481 prodává trmačovské zboží Jan Babka Markvartovi z Lomnice, i zde je hrad uváděn jako pustý. Trmačovské vladyctví tak zaniká úplně, a stává se součástí lomnického panství. Trmačov měl jednodílnou dispozici. V severozápadní části se nachází torzo válcové věže k níž téměř přiléhal jednoprostorový palác. Zřícenina hradu je volně přístupná, je možno se k ní dostat po modré turistické stezce z Hlubokých Dvorů.

SVITÁVKA
Západně od Boskovic leží ves Svitávka a severně od ní se nachází zalesněný kopec Hradisko, který byl od pradávna významným strategickým bodem. O objektech, které zde existovaly, máme jen velmi málo písemných zpráv, a tak nejvíce poznatků badatelé získávají z archeologických nálezů. Na přelomu 11. a 12. století zde bylo vybudováno středověké hradiště jako ochrana křižovatky Trstenické stezky, vedoucí od Brna na sever do Čech a stezky Hvozdecké, která se Svitávky pokračovala do Jevíčka a dále do Olomouce. Hradiště bylo v tomto velmi řídce osídleném území nejen vojenským bodem, ale bylo zde i mýto, kde se vybíraly poplatky. První písemná zmínka se vztahuje k roku 1201, avšak jedná se o falzum, zhotovené až ve 14. století. Uvádí se v něm, že markrabě Vladislav Jindřich potvrzuje Svitávku klášteru Hradisko u Olomouce ve shodě s dřívějším darováním českým králem Vladislavem II., jenž údajně roku 1169 daroval Svitávku s farou, sobotním trhem, mýtem a osadami Míchovem a Zboňkem klášteru Hradišťskému u Olomouce. Roku 1284 český král Václav II. povolil Svitávku, která byla skutečně zbožím kláštera Hradisko u Olomouce, opevnit, a ta se patrně stala městečkem. Význam opevněného sídla k účelu vybírání mýta se však v tomto období, kdy v okolí vznikala dominia moravské šlechty, snižoval, a hrad (hradiště) koncem 13. století zanikl. Až v 1. polovině 15. století, v období husitských válek, zde byl vybudován menší hrad, který však nebyl centrem žádného panství, ale měl ryze vojenský charakter. Předpokládá se, že jej postavili husité ke střežení důležité cesty, vedoucím údolím Svitavy. Vždyť okolní hrady byly husity dobyty či byly v držení jejich příznivců a jen díky tomu mohl hrádek existovat. Po skončení husitských válek byl opuštěn a zanikl. Na počátku 16. století zde byl vystavěn kostelík, který však též zanikl. V polovině 19. století byla na vrcholu Hradiska zbudována kaple, která po roce 1950 zpustla a z které dnes zbyly trosky. Hrádek z husitského období byl obehnán zdí a jeho centrem byla velká hranolová věž. Jelikož bylo jeho trvání velice krátké, nebyl ani stavebně dokončen. K hrádku se dostaneme po polní cestě z obce Svitávka.

ÚSOBRNO (Durana)
V severovýchodním cípu okresu Blansko leží obec Úsobrno a východně od ní na návrší Durana leží zbytky hrádku či drobného opevnění, jehož předchůdcem byl knížecí dvorec. Toto hradiště bylo centrem provincie, uváděné ve falsech od 2. poloviny 11. století. V roce 1073 měl kníže Vratislav darovat dvůr v Úsobrně opatovickému klášteru. Roku 1078 však byl spolu se vsí majetkem kláštera Hradisko u Olomouce, neboť se uvádí v jeho zakládací listině. Přes Úsobrno vedla starodávná obchodní cesta, tzv. Hvozdecká stezka, která ve Svitávce navazovala na stezku Trstenickou a směřovala do Olomouce. Dokládá to i první spolehlivá písemná zmínka z roku 1145, kdy se v Úsobrně připomíná celnice. V letech 1228 - 1258 se uvádí provincie úsobrnská a i tehdy je uváděno v Úsobrně mýto. Roku 1240 se uvádí Lembert de Uzoburne, patrně zeměpanský úředník. Poměrně rozlehlé hradiště zaniklo v 2. polovině 13. století, kdy ztratilo svůj význam, jelikož sídlem úřadů se stalo někdy před rokem 1258 nedaleké nově založené Jevíčko. Dle archeologických nálezů zde existovalo opevnění ještě v 14. a 15. století, písemné zprávy však zcela chybějí. Jednalo se patrně o reakci na války a nepokoje v tomto období. V 15. století ztratil tento hrádek na významu a zanikl. Historie a vývoj tohoto strategického bodu připomíná v mnohém Hradisko u Svitávky, kde též na místě hradiště vzniká později opevněné sídlo, aniž by se o tom dochovaly písemné zprávy. Dle lidového vyprávění zde sídlila kněžna, která do hradu lákala pocestné rytíře a před ránem je vraždila. Z toho, že žádný nevydržel do rána, se odvozuje název hory. Původní hradiště bylo poměrně rozlehlé, mělo kruhový tvar o průměru 50 - 60 metrů. Areál je obklopen příkopem širokým 4 - 6 metrů a na jeho vnější straně je val. Na kopec Durana je možno dojít z jižního konce Úsobrna po žluté stezce směrem na Šubířov.